Restaurace Géčko Na náměstí

Estetika čepovaného piva

Téměř literární pokus o popsání estetické kategorie, která sice reálně existuje, ale podle dostupných informací zůstává stranou zájmu příslušných odborníků.

Vyznání Josefa Krýsla, nezávislého odborníka na péči o kvalitu piva a čepování.
Estetika čepování piva – to je pojem hluboce zakotvený snad jen v Čechách a Češích. Nevýslovná, všechny lidské smysly oblažující krása, která vzniká, když se pivo ukryté v sudu dostává na světlo boží. Pouhé vyřčení myšlenky, že v tak speciálním a pro mnohé nepříliš vznešeném oboru, jako je užívání výčepní techniky pro čepování piva, existují pravidla pro dosažení krásna, se zdá být značně nadnesené. Přesto tvrdím, že pravidla pro dosažení krásna zde existují.

Prolínání a spojení mnoha faktorů tvoří jedinečný specifický vjem chuti piva. Ta je ovlivněna v první řadě pivem samotným, svou roli také hraje úroveň prostředí, obsluhy, cena atd. Občas se ale zapomíná na ještě jeden fenomén - způsob, jakým je pivo načepováno!

Tam, kde se tomu přikládá patřičný význam a důležitost, pak vzniká nejen kvalitní „pohostinské zařízení“, ale také svébytná stolní společnost. Hospoda se stává prostředím svérázné kultury, neustálého setkávání, komunikace, místem umožňujícím vyjádření svobodného názoru. Což mimochodem byla i v časech nejhorších: za nejrůznějších válek, okupací, totalit a normalizací. Trefně to napsal Bohumil Hrabal v jedné své knize: Proto je u mne pití piva svatým časem a dokonce vím, že hostinec a stůl uvnitř má takové právo azylu, jako za starých časů, kdy jste vběhli do kostela a nemohli vás tam zabít. Podepisuji se pod to a seč mé síly stačí, snažím se přispět k tomu, aby pivo (a to plzeňské zvlášť!) zůstalo neopominutelnou součástí kultury, historie i současnosti našeho národa.